Noc v muzeu
Noc v muzeu
Krátký popis
Posvátné
síně Přírodovědného muzea jsou plné těch nejúžasnějších exponátů -
divoce vypadajících prehistorických stvůr, nelítostných starověkých
bojovníků, dávno vymizelých kmenů, afrických zvířat a legendárních
historických hrdinů - ti všichni zde nehnutě stojí, navždy zmrazení v
čase. Nebo ne? V akčně-dobrodružné komedii Noc v muzeu nový noční
hlídač zjistí, že opravdové dobrodružství začíná teprve ve chvíli, kdy
zaklapnou dveře za posledním návštěvníkem a zdánlivě nehybné exponáty
si začnou užívat divoké noční rejdy. Fantastické dobrodružství začíná v
okamžiku, kdy si Larry Daley - zkrachovalý snílek, který se svými
vynalézavými nápady nikdy nenašel příliš velké uplatnění - pod tlakem
nepříznivých okolností začne hledat obyčejné zaměstnání. Larry vždycky
věřil, že byl předurčen k velkým činům. Nemá však sebemenší ponětí, k
jak kolosálnímu a nebezpečnému úkolu se upsal v okamžiku, kdy s nechutí
přijal práci nočního hlídače v muzeu. Před první směnou dostane do ruky
velkou baterku, ohmataný manuál a je zanechán o samotě ve strašidelně
opuštěném a obřím muzeu. Ale počkat, co je to za šramot? Larry s němým
úžasem sleduje, jak se prehistorická zvířata a slavné historické
postavy jedna po druhé probouzejí k životu. Po mramorových chodbách se
prohánějí Tyrannosaurus Rex a Attila Hun, mezi křehkými expozicemi
korzují lvi s opicemi a Larry se marně snaží získat nad nastalým
zmatkem kontrolu.
O FILMU
Jádrem
filmu Noc v muezu je myšlenka, která musela napadnout každého, kdo
někdy v němém úžasu procházel chodbami muzea: představa situace, kdy
vycpaná zvířata a modely historických postav najednou obživnou a vydají
se na procházku rozlehlými prostorami honosné budovy.
„Myslím,
že většina z nás někdy zažila ten pocit, kdy projdete okolo sochy v
muzeu a přísahali byste, že vás sledovala očima,“ říká režisér Shawn
Levy. „Představa, co by se stalo, kdyby exponáty opravdu obživly, je
trochu strašidelná a taky velmi fajn - z pohledu filmaře je to přesně
ten druh divoké premisy ve stylu ‚co když…?‘, kterému v žádném případě
nelze odolat.“
Příběh tohoto filmu se začal psát v okamžiku,
kdy chorvatský ilustrátor Milan Trenc nakreslil dětskou obrázkovou
knížku, ve které si čerstvě zaměstnaný noční hlídač Přírodovědného
muzea v New Yorku na chvilku zdřímne a pak s hrůzou zjistí, že jedna z
koster obřích dinosaurů, které měl hlídat, záhadně zmizela. Zanedlouho
je obklopen mluvícími a vrčícími obživlými exponáty, které obrátí celé
muzeum vzhůru nohama. Knížka se díky svému chytrému humoru a poutavému
motivu muže, který musí zkrotit největší legendy minulosti, stala velmi
oblíbenou.
„Nejvíc nás vzalo, že jsme jako děti měli přesně tenhle společný sen - schovat se na noc v muzeu a pozorovat, co se tam děje po skončení návštěvní doby,“ říká Garant. „A myslím, že tenhle sen má spousta dětí, o dospělých ani nemluvě. Zůstat tam sám se všemi těmi historickými legendami a obrovskými pravěkými zvířaty nám připadalo jako největší dobrodružství, jaké si člověk vůbec dokáže představit.“
Scénáristé se tedy rozpomenuli na svá dětská léta a příval nápadu na sebe nenechal dlouho čekat. „Jako první jsme potřebovali vymyslet, v čem bude spočívat to kouzlo, díky němuž muzejní expozice přicházejí k životu,“ vzpomíná Lennon. „Pamatuju si, že svého času jsme byli dost vedle z místnosti, která byla věnována Egypťanům - a vzhledem k tomu, že se Egypťané docela hodně zabývali snahou dát věcem věčný život, najednou začalo dávat smysl, že by v tom mohla mít prsty ta starověká egyptská touha po věčném mládí.“
Mezi scénáristy se rozhořel také typicky klukovský spor o to, která z pravěkých příšer by se měla po svém probuzení stát tím nejhrůznějším oživlým exponátem muzea - a skončil tím, že obrátili celý zažitý koncept naruby: „Rozhodli jsme se, že ty největší věci v muzeu se ukáží být dobráky od kosti, zatímco nejděsivější budou ti nejmenší tvorečkové,“ říká Garant.
Výsledek
společného úsilí scénáristů okouzlil režiséra Shawna Levyho, který má
na kontě některé z největších komediálních hitů posledního desetiletí,
a který se paradoxně poohlížel po klidnějším filmu. Scénáři k Noci v
muzeu však neodolal: „Ta kombinace srdečnosti, humoru a velkoleposti mi
připadala hrozně vzrušující,“ říká režisér. „Film především vypráví
skvělý příběh, ale činí tak pomocí strhujících vizuálních prostředků,
které byste v typické komedii nečekali. A které jsou na míle vzdálené
všemu, na čem jsem kdy pracoval.“
„U filmu, ve kterém
přicházejí k životu muzejní expozice, to bude znít možná trochu divně,
ale vzhledem k tomu, jak divoce neskutečná je ta samotná premisa, jsem
měl pocit, že všechno okolo ní by mělo působit naprosto reálně - od
hereckých výkonů přes jejich nasnímání po digitální efekty,“ vysvětluje
Levy svou představu o pojetí filmu. „Myslím si, že ty nejlepší fantazie
mají tohle ukotvení v realitě. A zvláště v tomhle případě šlo o to,
abychom divákům umožnili uvěřit tomu, že muzeum může v noci žít
vlastním životem. A to jsme si stanovili jako cíl veškerého snažení.“
Budování muzea: výtvarná stránka filmu
Když
přišlo na řadu vizuální pojetí filmu, začal Shawn Levy dávat dohromady
tým výtvarníků, vedených oscarovým Claudem Parém a žádanou návrhářkou
kostýmů Renée April. Jejich úkol byl skutečně velkolepý - vytvořit
interiér světově známého muzea úplně od nuly.
Přestože
filmaři využili skutečného Přírodovědného muzea pro záběry exteriérů,
natáčení v jeho vnitřních prostorách bylo vzhledem k náplni scén
vyloučeno. Proto se rozhodli vybudovat všechny divy, které jsou v muzeu
k vidění, v obrovském studiu ve Vancouveru.
Úkol
skloubit Levyho vizi s obsahem skutečného muzea ležel z největší části
na bedrech Claudea Parého, který v minulosti získal Oscara za práci na
velkofilmu Martina Scorseseho Letec. Paré věděl, že tento projekt bude
opravdu velkou změnou, ale obrovská kreativní výzva, kterou skýtal, jej
až příliš lákala. „Designér se ve většině případů zaměřuje na dvě nebo
tři různá období, ale v případě Noci v muzeu jsem měl možnost pracovat
na celé řadě rozmanitých druhů designu - od starověkých egyptských
chrámů po kovbojské scény - a s každou z nich si vyhrát,“ říká Paré.
Výtvarníci
scény se na několik týdnů stali architekty muzejních exponátů a
vytvořili celou řadu historických výjevů, mezi nimiž nechybějí
eskymáčtí rybáři na ledovém útesu či neandrtálci, kteří se ve své
jeskyni snaží rozdělat oheň. „Každá z těchto expozic musela být
rozkreslena, naplánována, postavena a umístěna na příslušnou pozici,“
vysvětluje Paré. „V jednom okamžiku pracovalo jen na samotných plánech
exponátů 10 návrhářů. Cílem našeho snažení mělo být to, aby každý z
nich působil zcela uvěřitelně, takže jsme věnovali extrémní pozornost
všem detailům.“
Jednou z těchto expozic byla také socha, která
hraje ve filmu klíčovou roli - slavná skulptura Teddyho Roosevelta
sedícího se zdviženým mečem na koni, která musela být upravena tak, aby
odpovídala tělesným proporcím Robina Williamse. Aby výtvarníci
zajistili, že bude socha tělesnou stavbou odpovídat své obživlé verzi
co nejpřesněji, rozhodli se vytvořit sádrový odlitek samotného herce.
Muzeum ožívá: digitální efekty
Posledním
prvkem, který byl nutný k dotvoření atmosféry obživlého muzea, byla
digitální kouzla. Shawn Levy měl z předpokládaného objemu vizuálních
efektů nejprve obavy - především z toho důvodu, že se nikdy předtím
nepodílel na filmu, v němž by byly obsaženy v takovém množství. Jeho
nervozita však vzhledem k podpoře ostřílených odborníků opadla: „Dostal
jsem do začátku spoustu rad od producentů Chrise Columbuse a Michaela
Barnathana, kteří pracovali na sérii filmů o Harrym Potterovi,“
vysvětluje Levy. „Říkali mi, abych si z toho vodopádu technických
termínů nedělal hlavu. Vysvětlili mi, že ze všeho nejdůležitější je
udělat si v hlavě jasnou představu, jak má co vypadat, a pak nechat tým
odborníků, ať se starají. Vzal jsem si jejich rady k srdci a strávil
jsem spoustu času kreslením storyboardů, protože jsem cítil, že pokud
dokáži svému týmu co nejjasněji ukázat, co přesně chci, mohou snáze
vymyslet, jak se dobrat ke kýženému výsledku.“
„Lidé se
většinou připravují na záběry s efekty dopředu, ale my jsme pracovali
zcela nekonvenčním způsobem,“ říká Levy. „Řekněme, že Bena měl v
některé scéně trefit ocas Tyrannosaura Rexe a odhodit jej na podlahu.
Bena ale v den natáčení napadlo, že by místo toho mohl udělat dvojité
salto vzad a spadnout na schodiště - a my jsme se pokaždé snažili
zužitkovat ten nejlepší nápad. Takže ve výsledku jsme neustále něco
měnili a tým, který dělal vizuální efekty, se s tím musel vypořádat.
Říkali nám, že tolik improvizace v oblasti efektů u žádného jiného
filmu nezažili.“
Úkol přivést k životu muzejní zvířata a sochy
Levy svěřil vedoucímu vizuálních efektů Jimovi Rygielovi (trilogie Pán
prstenů) a jednomu z předních hollywoodských studií na vizuální efekty
Rhythm & Hues, které nedávno vytvořilo fotorealistická zvířata ve
filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň.
Hned
první úkol - naanimovat lva, který uteče z expozice afrických savců a
honí Larryho po muzeu - se zařadil mezi ty nejtěžší. „K tomu, aby měl
divák o Larryho opravdový strach, bylo nezbytně nutné vyobrazit lva
zcela realisticky,“ říká Dan Deleeuw, vedoucí vizuálních efektů v
Rhythm & Hues. „Ale vytvářet pomocí počítačové grafiky skutečná
zvířata je velmi náročné, protože se nejedná o žádného fantastického
tvora, u kterého by vám mohly projít nějaké maskovací finty. V těchto
scénách jsme si hodně dali záležet na rozestavení prvků na scéně, aby
to vypadalo, že drápy lva skutečně míjejí Larryho jen o centimetry.“
Neméně
náročná byla práce s titěrnými modely - výtvarníci museli vytvořit
diorámata s armádami malých postaviček, které musely vypadat jako
Mayové, Římané či američtí kovbojové, a pak je poštvat proti sobě v
několika bitvách. „Vyrobili jsme 89 modelů, které se pak staly základem
stovek variací, vytvořených v počítači,“ vysvětluje Rygiel. „Použili
jsme skutečné herce, které jsme natočili v různých akčních situacích a
potom jejich pohyby dokonale zreplikovali, takže když ve filmu uvidíte,
jak kovbojové bojují s Římany po celé ploše diorámatu, bude armády
tvořit několik stovek variant, z nichž má každá vlastní
charakteristiky.“
Perfektní souhra herců, výtvarníků a
pracovníků z oddělení efektů nakonec vyústila ve vyváženou kombinaci
realističnosti, humoru a kouzelné atmosféry, o níž Shawn Levy usiloval
od samotného začátku: „Nakonec se těm lidem podařilo dát muzeu a všemu,
co se v něm děje, přesně takovou podobu, jakou jsem si vysnil.“
Do titulní role nočního hlídače Larryho Daleyho, který se stane hrdinou i přesto, že se mu neustále lepí smůla na paty, chtěli filmaři už od začátku obsadit Bena Stillera. Kromě toho, že je jednou z nejpopulárnějších komediálních hvězd dneška, si díky filmům jako Něco na té Mary je nebo Jeho fotr, to je lotr vybudoval pověst představitele postav, které se dokáží prosadit i navzdory obrovským překážkám, které před ně staví osud.
„Larry je člověk, který si nikdy nedokázal dát život dohromady. Neustále přichází s dalšími a dalšími nápady, jak zaručeně zbohatnout, ale ani jeden z nich nefunguje,“ říká Stiller. „Kromě toho se bojí, že přijde o kontakt se svým synem, protože jeho bývalá manželka se brzy vdává za někoho jiného. Musí zkrátka najednou vyřešit spoustu věcí a jedinou možností, jak z toho ven, je zkusit si před Vánoci narychlo najít práci. Volné je samozřejmě jediné místo: noční hlídač v Přírodovědném muzeu. Zpočátku si myslí, že to je ta nejhorší práce, jakou si dovede představit, ale nakonec se to obrátí v to nejúžasnější dobrodružství, jaké kdy zažil.“ .
Když Larry na pozici nastoupí, vystřídá trojici předchozích hlídačů, kteří na první pohled sami působí tak trochu jako starožitné relikty - ale skutečnost je i v tomto případě úplně jiná. Pestré trio přivedli k životu tři komediální herci, kteří se po právu stali legendami: nenapodobitelný Dick Van Dyke, miláček publika Mickey Rooney a produktivní hvězda divadelních, televizních i filmových rolí Bill Cobbs. .
„Když jsem tyhle tři viděl pohromadě, věděl jsem, že máme mnohem víc, než jsme si mohli přát. Dick Van Dyke a jeho elegantní, uhlazené vystupování, Mickey a jeho šarmantní persóna nevelkého vzrůstu a tajemný Bill - byla to perfektní kombinace, která trojici hlídačů propůjčila přesně ten uličnický tón, který jsme potřebovali,“ říká Levy. .
Užaslý Larry během své první noci ve službě objeví mezi obživlými expozicemi několik zajímavých lidí, jejichž pomoc bude v případě, že se chce dožít rána, zatraceně potřebovat. Jeho největším pomocníkem se stane jeden z neoslavovanějších Američanů v historii - 26. prezident USA Teddy Roosevelt. .
Z Robina Williamse, který má na kontě pět oscarových nominací, z nichž jednu proměnil, dělalo jeho rozmanité herecké portfolio ideálního kandidáta. Schopnost vložit do postavy komediální prvky i silnou a inspirují osobnost byla pro roli Roosevelta zcela nezbytná. .
Williamse, který se ihned pustil do studia historických pramenů, začal Roosevelt čím dál tím více fascinovat - především pak jeho pozitivní povaha a víra v sílu jednotlivce, kterou se ve filmu snaží přenést na Larryho. „Poselství, které se snaží Larrymu vštípit, je ‚tohle všechno můžeš zvládnout, a pokud dokážeš zjednat pořádek na tomhle místě, představ si, co všechno můžeš dokázat jindy.‘ Snaží se ho přesvědčit, že člověk může dosáhnout úspěchu vlastním přičiněním.“ .
Svou první profesionální hereckou příležitost dostal v divadelní hře Johna Guareho The House of Blue Leaves v roce 1985. Své herecké kolegy Johna Mahoneyho, Swoosie Kurtz, Stockarda Channinga a Julii Hagerty přesvědčil k tomu, aby si zahráli v jeho krátkém komediálním filmu The Hustler of Money, který byl parodií na film Martina Scorseseho Barva peněz. Tento film byl odvysílán v televizní show Saturday Night Live a setkal se s natolik příznivým ohlasem, že byl Stiller následně zaměstnán v NBC jako herec a scénárista. Poté zrežíroval komediální seriál Back to Brooklyn pro MTV a pro stejnou televizi vymyslel svůj vlastní pořad The Ben Stiller Show, se kterým se následně přestěhoval na FOX. Za tento pořad získal se zbytkem scénáristického týmu cenu Emmy.
Je oscarový herec a několikanásobný držitel ceny Grammy, který má na kontě spoustu nezapomenutelných filmových rolí. Svůj hlas propůjčil postavě modrého džina ve filmu Aladin a jednomu z hrdinů úspěšného animovaného filmu Roboti. Audio nahrávky jeho sólových vystoupení mu vynesly pět cen Grammy. Williams je také úspěšným jevištním komikem - se svou one man show navštívil v rámci jednoho turné 36 měst. Poslední vystoupení bylo odvysíláno živě z New Yorku na kanálu HBO. Williams se také věnuje rozsáhlé charitativní činnosti.
Patří ke komerčně nejúspěšnějším režisérům posledního desetiletí. Levy ve svých dvaceti letech vystudoval herectví na Yale a ve vzdělávání pokračoval na University of California. Tam zrežíroval a vyprodukoval krátký film Broken Record, který mu přinesl ocenění na Filmovém festivalu v Chicagu. Po tomto úspěchu strávil několik let jako televizní režisér, scénárista a vedoucí výroby.
super fylm
(lenka, 16. 8. 2008 22:19)